sobota 16. srpna 2025

Hledání

 Nikoli ztraceného času, ale ztracených hradů.

 A vlastně ani ne hledání, jako spíš zajímavé putování po místech, kdy kdysi byly hrady či tvrze. Slavné, méně slavné, zajímavé.

Někde už jsme byli i předtím, za jiným cílem. Třeba Tetín. A zrovna tam přišla myšlenka, že když už Tetín, tak by asi bylo dobré vidět i Kazín a Libušín. 

Všechno to jsou už jen místa opředená pověstmi. Konkrétně Kazín je takový prostor

 u Berounky, kde tedy měla podle pověst kdysi sídlit Kazi. Podle Kosmy a dalších slavných kronikářů, kteří z jeho kroniky vycházeli. Dalimil či velký pábitel Václav Hájek z Libočan.


Nesídlila tu.

Podle archeologů tady ani žádné slovanské hradiště nikdy nebylo, jen to pravěké. 

Ale legenda je to hezká a místo, kde Kazín je, rovněž. Moc hezká příroda a příjemná procházka. 

Libušín je na tom podobně. 

Tady měla věštit Libuše svoje vize o Praze a české budoucnosti.  Uprostřed bývalého hradiště stojí kostel sv. Jiří, dřevěná zvonice a hrobnický domek.

Nic víc. 

Ale opět krásné okolí. Turistické atrakce s Libušiným jménem, Libušina studánka, Libušina stezka. 

Ke zmizelým hradům patří vlastně i Jenštejn, kam rádi jezdíme. 

Ten je ale ještě hezká zřícenina, tudíž úplně zmizelý není. 

To už se nedá říct o Novém hradě u Kunratic, což musel být, na rozdíl od Jenštejna, ve své době mega hrad. Však také jeho původce, Václav IV., měl velké ambice. Chtěl se vyrovnat otci, který měl svůj Karlštejn. Toto měl být Wenzelstein.

To se ale nepovedlo. Přesto to bylo místo velké a asi i slavné, král Václav IV. sem rád jezdil a ve finále tady i zemřel. 

Husité následně hrad zničili a obnoven už nebyl. 

Dneska je to zajímavé, tajemné místo v Kunraticích. Nějaké trosky tam jsou, ale hrad musíme nechat na vlastní fantazii. 

Jak to tady asi kdysi vypadalo? Určitě to bylo zajímavé, to kunratické údolí se mi moc líbilo, má v sobě atmosféru. A zrovna dneska je den, kdy na tomto hradě Václav zemřel, v roce 1419.

Někdo tvrdí, že to byla reakce na defenestraci, ta byla v červenci. Nebo třeba epileptický záchvat, asi už nezjistíme, proč tento lucemburský panovník 16.8. 1419 zemřel, jisté je jen, že to bylo na Novém hradě u Kunratic, který posléze zlikvidovali husité. Dnes je to tedy jen zřícenina.

Ale určitě zajímavý cíl nějakého výletu














































pátek 15. srpna 2025

Heraklion

 Heraklion je hlavní město Kréty. Takové  jejich Brno, řekněme Brno v sandálech. 

Jen s větší šancí, že vás cestou na kafe sejme horko, nikoliv šalina. 

Jako má Brno svůj Špilberk, tak Heraklion má Knossos. 

Místo středověkých zdí tu potkáte mýty, minojské fresky a možná i zoufalého Minotaura, který musí být ztracen pod návaly turistů. 

Trochu tento palác, podle mě, po objevení zničili, protože spousta míst je zalitá betonem.  Prý aby to vypadalo...

No, tak to vypadá hezky pro turisty, to ano. Však jich tam taky je... 

Nicméně zajímavější jsou ty méně slavné paláce. třeba  Faisstos či palác Malia.

Herakleion nabízí také Archeologické muzeum, které mě, na rozdíl třeba od akvária, baví. 

Tady je to plné vykopávek a soch, jsou tu krásné zlaté šperky nebo slavný disk z Faistu pokrytý dosud nerozluštěnými hieroglyfy.

A hlavně je krásně klimatizované.

A pak jsme v našli ještě jedno muzeum, plné starověkých vynálezů.

 I to byl zážitek. Takový nečekaný, není úplně na top žebříčku zajímavostí, které máte v Heraklionu navštívit. 

Ale zjistíte tady, že staří Řekové vymysleli skoro všechno.  Něco si lze i vyzkoušet. 

I prvního robota jsme tu viděli. 

Staří Řekové se prostě i bez wi-fi a dalších moderních vymožeností dokázali velmi dobře bavit. A nejen bavit, většina vynálezů byla spíš praktického rázu. 

A pak toulky starými uličkami, které se ale až příliš podobají klasickým velkoměstům, globalizace je prostě mor. 

I sem pronikají  stejné fastfoody, co doma. 

Jen ty kavárny to zachraňují. Ledové kafe tady chutná nějak víc dovolenkově, možná proto, že ho pijete s výhledem na moře, ne na křižovatku u Vaňkovky.

Úmorné vedro, ale nějak líp snesitelné než ta horka u nás 

Heraklion je prostě takové krétské Brno, které se rozhodlo vsadit na pohodu a pít frappé místo turka.